Kindle Voliéry Epub ¶ Þ publitags.co

Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně aby nepsal zbytečně A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás Jako v jejích předchozích dílech i zde uhrančivě působí práce s jazykem pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost od lyrických poloh až po vulgárnost obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě který přestal dávat smysl Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným symbolickým výpovědím Nefilozofují ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor bizarnosti nadutost a prázdnotu Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit Ráj srdce vlastního nitra už není Voliéry jsou černou perlou


10 thoughts on “Voliéry

  1. says:

    Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne Něco mne nutilo ji neodložit snad ze strachu že bych už neměla odvahu se k ní vrátit Zůstala mi pod kůží jako tříska která se ozve při každém neopatrném pohybu A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků vzpomínek deníku fantazií filosofických úvah obrazů malovaných slovy obrazů depresivních tvrdých jdoucích až na dřeň Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy


  2. says:

    This was such a disarming and beautiful read I had extra fun digging for the original Czech underneath the suberbly meticulous translation by Tereza Novická Zuzana Brabcová has restored some of Smíchov's anti magic for me and as this was her very last book I can't wait to read the rest of her work in reverse order


  3. says:

    Nevím jestli se někdy smířím s tím že to je poslední kniha kterou si od Brabcové přečtu


  4. says:

    In his “Preface” to ‘L’Assommoir’ Émile Zola claimed the novel “is a work of truth the first novel about the common people that does not lie and that smells of the common people And readers should not conclude that the common people as a whole are bad for my characters are not bad they are only ignorant and ruined by the conditions of sweated toil and poverty in which they live”The protagonist narrator of Zuzana Brabcová’s last novel ‘Aviaries’ Alžběta is a common person and is linked inextricably to Émile Zola’s ‘L’Assommoir’;Underneath the mattressThe trap snapped shut and firmly clamped around my memory On February 181961 my mom had wedged a book underneath my mattress to make sure I’d be sleeping on a flat surface She forgot about it Hanging from a long string a monkey shaped rattle uivered above me and I didn’t take my eyes off it for a single moment They say the blind live in time not space If that’s true I was a blind person back then All of Grandpa’s clocks ticked away within my veins and in my left hemisphere my grandma diced apples from the garden for strudelMom’s friend later took the crib for her own child She discovered the forgotten book underneath the mattress It was Zola’s L’Assommoir p69Whilst Zola’s “project is indebted to the Positivist philosopher’s isolation of three principal determinants on human behavior heredity environment and the historical moment” Zuzana Brabcová’s novel adds in the influence of literature literally sleeping on a book which can determine behavior and in this case fate‘Aviaries’ is a collection of fragments labelled from December 20 2011 to February 19 2015 however they are not simply diary entries there are recollections newspaper headlines interior monologues dreams excerpts from prose poetry and psalms including a passage from CG Jung’s essay on the “The Psychological Aspects of the Kore” from 1951 and Oliver Sack’s “An Anthropologist on Mars 1995 This is a work full of contradictions that move the reader in contradictory directions from anger to empathy within a paragraph It is not unusual for a sentence to spin off in a tangent All adding to the fragmentary nature of the book;This frightens me what if disintegration into prime elements the fragmentation into particulars is also true for other phenomena and reality will churn before my eyes in an incomprehensible muddle? p78Our narrator is from the fringes being treated for mental illness recently made redundant with no prospect of reemployment – although she tries – she spends her days emailing her dumpster diving daughter – who is going out with Bob Dylan – and sharing her time and space with a homeless alcoholic who has had “a tumor the size if a lemon removed from his brain” a soul mate Melda who she met in the neurological ward of the local hospital“I have no money” I said to keep the conversation going “I have no money no job no family Apart from Alice that is who’s found lifelong lover in the flap of a discarded wallet in a dumpster and my sister Nadia whose sets all burned down”And suddenly with no warning Doctor Gnuj uite unexpectedly fixed on me his brown pink gaze matching the waiting room the gaze of a polyp “Your inner world is like that basement lair of yours Kick down the doors file through the bars Do you even notice the world around you?”I do Don’t you worry I know well enough what the world around me lives for the season of wine tastings and exhibitions of corpses pgs 31 32A deeply moving work of social exclusion it is akin to William Kennedy’s ‘Ironweed’ on magic mushrooms a melancholic work where we wonder if there is to be any redemption for the narrator as she slips further and further into declineFor my full review go to


  5. says:

    Deník proplouvající mezi měsíci lehce favorizující ty zimní a jim předcházející; světy reálné i fantaskní vzpomínky a momentky náhodná setkání s významem Pozvolný sešup z dna na kterém lze ještě občas žít ještě trochu níže Život se láme z té své horší poloviny do něčeho dalšího co následuje Kdo se někdy zkoušel vypsat chápe kdo má v sobě ještě nějaké city rozumí; za napsanými větami je schováno více a ti méně unavení a zdatnější jezdci velkoměst snad dokáží rozplést další umně ukrytá poselství Sedla si do proutěného křesla začla si balit cigaretu ale hned zase vyskočila a běhala po pokoji a roztančila se a gestikulovala zase si sedla Její tělo náhle tak konkrétní a zřetelné bylo neustále v pohybu ve víru v kroužení kolem té abstraktní sochy v níž se za těch pár měsíců proměnila její matka„Každý ráno musíme dva kilometry pro vodu a zase zpátky a na záchod chodíme do lesa vyhrabeme díru a zase ji zahrabeme“Smála se Šťastně se usmívala nad uloupeným cárem ráje nad tou iluzí kde z hvězd nevisela splachovadla a záře monitorů rozšlápla pata temnotyNapadlo mě že ony dvě události spolu souvisejí výprask a smrt musejí spolu souviset ale vzápětí jsem se za tu ubohou představu zastyděla nic tu nesouvisí s ničím Žádné souvislosti prostě neexistují Všechno se děje na tomto světě rovnoběžně a nikde se nic s ničím neprotne


  6. says:

    Vlastně vůbec netuším co jsem to právě dočetla Neskutečně paradoxní kniha Na jednu stranu se mi hrozně líbilo jak je napsaná Hutný tok jakoby náhodně seskládaných slov a vět Na druhou mě ale nechala úplně chladnou bez zájmu bez chuti pokračovat


  7. says:

    Už jen kvůli té barvité fascinující představivosti která je jako voliéra plná exotických ptáků


  8. says:

    Strašná samota


  9. says:

    Pro mne vcelku těžké čtení Styl psaní na který nemám moc chuť se při čtení soustředit který moc nechápu a nevím jak strávit Nicméně dočetla jsem Přetrvává dojem z toho jak neuvěřitelným způsobem asi svět autorka vnímala a jak neskutečně umným způsobem toto vnímání převedla do psané podoby